Infračervené záření z pohledu lékaře - II

(toto je pokračování odborného článku Infračervené záření z pohledu lékaře)

 

Praktické použití zdroje infračerveného záření

Užívání zářiče musí být vždy v souladu s návodem k  použití. Důležité je respektovat údaje o způsobu uložení a zapojení přístroje a o jeho umístění ve vztahu k jednotlivým částem těla. Uživatel musí rovněž respektovat zásady týkající se bezpečnosti a způsobu ovládání přístroje při jeho používání. Důležité je individuální nastavení parametrů funkcí zařízení podle zdravotního stavu uživatele a způsobu použití, pokud to toto zařízení umožňuje. (pozn.: např. infrasauny VitaMy mají různé typy zářičů o různých výkonech, a nabízíme ovládací jednotky, které umí plynule regulovat výkon zářičů, např. Sentiotec Infrabox Basic)

Nastavitelnými parametry u tohoto zdroje infračerveného záření jsou intenzita IR záření a čas (doba působení IR záření o nastavené intenzitě). Nastavení hodnot má být zcela individuální podle potřeb jednotlivých uživatelů a vždy v souladu s jejich subjektivními pocity. Vnímání procedury ze strany uživatele má být vždy příjemné nebo alespoň neutrální. Nesmí vznikat pocit pálení, přílišného a nepříjemně vnímaného tepla či  jiného diskomfortu. Proto je používání přístroje kontraindikováno u pacientů s poruchou tepelné citlivosti nebo při celkově snížené schopnosti vnímání. 

Způsob použití vzhledem k jednotlivým indikačním oblastem: 
 

Relaxace a regenerace po fyzické zátěži 
Prohřátí tkání působením infračerveného záření s vyvoláním reflexní hyperemie v cílových tkáních vede ke zvýšení elasticity svalů v důsledkutepelného efektu. Dále se snižují nepříjemné vjemy při akutních svalových funkčních bolestech a  při bolestivém zkrácení svalstva různého původu. Vzhledem ke zvýšení elasticity, prohřátí a  vzestupu prokrvení svalů, lze tento modus používat i při přípravě na různá cvičení či masáže.Nenahrazuje sice potřebu případného rozcvičení, ale může zlepšit jeho efekt. Prohřátí při akutním prochlazení nebo při únavě a bolesti svalů zejména po větší fyzické zátěži. Pokud svaly pracují v režimu anaerobní utilizace glukózy za vzniku a hromadění kyseliny mléčné a rozvoje takzvaného kyslíkového dluhu, pak zvýšené prokrvení při působení infračerveného záření vede k jejímu intenzivnějšímu odbourávání a odplavování. Tak dochází ke snížení kyselosti ve tkáních, poklesu bolestivosti svalů a zlepšení celkového výstupu z příslušné fyzické aktivity. Při tomto typu použití je vhodná doba působení cca 30 minut při vysoké intenzitě infračerveného záření. Při užívání čistě pro regeneraci po fyzické zátěži lze nastavit i střední intenzitu po dobu až 1 hodiny. 

 

Regenerace organismu
Tento modus aplikace IR záření lze používat při únavě, namáhavém denním režimu, při jed-nostranném zatěžování svalových skupin zejména díkyvynucené pracovní poloze a při sedavém zaměstnání. Dále při každodenním působení stresových vlivů, při kumulaci negativních podnětů z vnějšího prostředí i vnitřní tenze vyvolané pravidelným působením nejrůznějších forem psychické zátěže. Při nedostatku odpočinku a možností regenerace organismu vzhledem k úrovni nároků na něj kladených. Infračervené záření s nízkou intenzitou a vyšší mírou pronikání do tkání zlepšuje svalovou relaxaci a navozuje stav duševní pohody. V důsledku prohřátí, uvolnění tkání a celkové relaxace organismu vyvolává subjektivně lepší pocit z celé procedury. Vhodná je aplikace nízké intenzity záření po dobu až 6 hodin.Zpravidla provádíme denně po dobu cca 3 týdnů. Po této sérii je doporučováno obvykle zhrubana týden užívání vynechat. Zajímavost: Je prokázáno, že aplikace mírného tepla i při lokálnímužití má lehce sedativní účinek. 
 

Chronické bolesti pohybového aparátu
Jedná se o potíže vzniklé v důsledku degenerativních a chronických zánětlivých onemocnění svalů, kostí a kloubních spojení. Užívání IR zářičeje vhodné v těchto případech konzultovat s ošetřujícím lékařem. 

Působení infračerveného záření u uvedených stavů může snížit bolestivost procesů, intenzitu svalových spazmů, zlepšit prokrvení i imunobiologickou reakci organismu. Vede ke změkčení kolagenních vláken a snížení citlivosti hlubokých receptorů pro bolest u chronických zánětlivých procesů. Dále aplikace a s ní spojené prohřívání tkání zintenzivňuje vstřebávání chronických výpotků a mobilizaci chronických edémů. (Uvedené skutečnosti neplatí u edémů, které se vyskytují při insuficienci lymfatického systému nebo  při chronické žilní nedostatečnosti. V tako-vých případech není užívání infračerveného záření atepla obecně vhodné.) 

Tento způsob aplikace IR je možné použít i u bolestí hlavy, jež mají svůj původ ve spasmech paravertebrálního svalstva v oblasti krční a horní  hrudní páteře. Uvolněním zmíněných svalo-vých kontrakcí neboli stahů, zpravidla dochází k podstatnému zlepšení obtíží. I v těchto případech je vhodné se poradit s lékařem, u nějž je uživatel sledován. Indikací jsou rovněž chronické vertebrogenní algické syndromy provázené bolestivými stahy svalů v okolí páteře – VAS, bolesti zad vyvolané jednostranným zatěžováním svalových skupin nebo chronickými degenerativními změnami obratlových těl, meziobratlových kloubních  spojení a kolem páteře probíhajících 
svalů. Dále chronická ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba), ale také kupříkladu celkový psychosomatický diskomfort. Rovněž je možnépoužít při postižení artrotickými změnami u velkých nosných kloubů, kdy užívání infračerveného záření vede k uvolňování bolesti-vých stahů svalstva v jejich okolí. Spasmy kosterních svalů, které reflexně vznikají kolem takto postižených kloubů, totiž působí velmi nepříjemné vjemy. Bolestivost se snižuje i díky zlepšení elasticity kloubních pouzder. 

 

Subakutní a chronické fáze hojení při poúrazových apooperačních stavech
V takovýchto případech je konzultace ošetřujícího lékaře nezbytnou podmínkou terapeutického užívaní infračerveného zářiče. Působení infračerveného záření ve tkáních, tedy přímé prohřívání i sekundárně vzniklá hyperemie, vedou ke zvýšení elasticity tkání. Zlepšené prokrvení zvyšuje přísun živin a kyslíku, odpla-vování metabolitů a rovněž přísun hojivých elementůa celkovou aktivitu imunobiologických procesů. Důsledkem je urychlení hojivých procesů a  zintenzivnění jejich průběhu. Významnou roli hraje i změkčení kolagenu, které je prokazatelně jedním z efektů působení tepla. Jedná se o plně reverzibilní stav. Význam má i analgetické působení tepelné energie zejména na hluboké receptory bolesti a zlepšení vstřebávání chronických otoků a výpotků. Aplikace infračerveného záření je v těchto případech doporučena po dobu cca 30 až 45 minut přistřední intenzitě. 

 

Chronické zánětlivé procesy
Do kategorie chronických zánětlivých procesů spadají především chronické záněty urologické a gynekologické – jedná se zejména o chronická zánětlivá onemocnění prostaty a močového měchýře a z gynekologických zánětů hlavně chronickyprobíhající para a perimetritidy (záněty děložních obalů, děložních vazů a vaziva v okolí dělohy). Aplikaci infračerveného záření a jeho efekt vycházející zejména z reflexní hyperemie a z ní plynoucích důsledků popsaných výše lze s výhodou využít i u chronických zánětů dýchacích cest. Jsou to chronické tracheobronchitidy, 
tedy dlouhodobě se vlekoucí záněty průdušnice a průdušek. Infračervené záření s efektem prohřátí podpovrchových tkání a zvýšeného prokrveníse všemi již uvedenými jevy může napo-moci ke zlepšení uvolňování hlenu a jeho odstraňování z dýchacích cest, prohloubení hojivých procesů a k regeneraci řasinkového epitelu. Jistý význam při celotělové aplikaci lze vysledovat i u pacientů trpících chronickými sinusitidami, tedy  záněty vedlejších nosních dutin.

Užití IR 
IR je v uvedených případech doporučováno jednou až dvakrát denně 30 minut při střední až vysoké intenzitě záření. Je li proces v klidovém stavu, stačí cca 1 hodina denně při nízké až střední intenzitě po dobu jednoho až dvou měsíců. Lze opakovat několikrát do roka. Poloha při aplikaci záleží na lokalizaci procesu – tedy podle  potřeby uživatel leží na zádech či na břiše. U všech výše uvedených diagnóz je opět na místě konzultovat užívání přístroje s ošetřujícím lékařem. 

Upozornění: U akutních propuknutí chronických procesů nebo u primárně akutních zánětů (zejména při zvýšené teplotě – mezi 37 a 38 °C tělesné teploty - či febriliích – tělesná teplota nad 38 °C) je užívání IR kontraindikováno – viz kontraindikace. 

Obezita a s ní spojené komplikace 
U pacientů trpících obezitou pomáhají účinky infračerveného záření několika způsoby. Zlepšené prokrvení s větší kapacitou pro odplavování zplodinmetabolizmu může pomoci s odbouráváním tukové tkáně. Podstatné je, aby byl zároveň nastolen komplexní přístup zahrnující redukci ener-getického příjmu formou vhodných dietetických opaření a patřičné zvýšení fyzické aktivity. Jde zejména o soubor vhodných tělesných cvičení. U vyšších stupňů obezity je takřka nezbytná spolupráce s odborníkem v oblasti dietologie a dálefyziatrie ev. tělovýchovného lékařství. 
Jinou oblastí využití infračerveného záření u pacientů s nadměrnou hmotností jsou komplikace týkající se pohybového aparátu, které jsou s obezitou kauzálně spojeny. Jde zejména o důsledky přetěžování nosných kloubů a jiných součástí pohybového aparátu, projevující se poškozením jednotlivých částí kloubních spojení s následným předčasným rozvojem artrotických změn. 
Poškození vnitřních kloubních struktur velkých kloubů (zejména kyčelní a kolenní kloub) a také meziobratlových skloubení bývá většinou spojeno se  vznikem reflexních svalových spasmů v bezprostředním okolí. Vznikají nepříjemné bolestivéstavy, jež se poměrně špatně terapeuticky i analgeticky ovlivňují. I v těchto případech může aplikace IR záření jako součásti celkového pří-stupu k diagnóze zlepšit výsledný efekt. IR záření a jeho působení v organismu vede zejména ke zmírnění svalových kontrakcí, zlepšení elasticity kloubních pouzder a svým analgetickým efek-tem rovněž může potencovat účinky farmakologické a rehabilitační terapie. Způsob aplikace u výše uvedených obtíží je doporučován po dobu zhruba tří týdnů cca 1 hodinu denně při střední intenzitě záření. 
U pacientů trpících obezitou lze infračervené záření využívat s efektem také při regeneraci po fyzické zátěži – tedy po cvičení jako součásti terapie obezity a při přípravě na tuto zátěž. Tedy po dobu 30 minut při vysoké intenzitě nebo až jednu hodinu při intenzitě střední. 

Poruchy periferního cévního zásobení 
Jedná se zejména o Raynaudův syndrom a jiné typy funkčních cévních poruch - vazoneuróz, kdy aplikace infračerveného záření je s výhodou hlavně  pro svůj vazodilatační efekt (schopnost zvětšení průsvitu cév). Lze ji tedy doporučit jako součást celkové terapie. 
Dále lze užívat zdroj infračerveného záření také u pacientů s aterosklerotickými změnami na tepnách především dolních končetin. U těchto pacientů je však třeba pamatovat na to, že metoda je vhodná jen u počátečních stádií onemocnění. Pokročilejší stupně nemoci jsou, bohužel, zpravidla spojeny se zhoršením periferního čití v důsledku porušení inervace (nervového zásobení). Poté je již používání prostředku kontraindikováno – viz kapitola kontraindikace. Vzhledem ke skutečnosti, že uživatel sám nemůže přesně stanovit úroveň svého onemocnění, je opět u poruch periferního cévního zásobení doporučeno konzultovat vhodnost užívání IR s ošetřujícím lékařem. 

 

Užívání zařízení je u těchto indikací doporučeno cca 1 hodinu denně při nízké až střední intenzi-tě a to vždy 3 týdny s následující týdenní vynechávkou po dobu několika měsíců – zpravidla 3 až 4. Podle účinku a celkového stavu lze v případě potřeby opakovat. 

Zdraví uživatelé bez závažnějšího onemocnění si mohou vytvořit rovněž vlastní modus užívání IR, tak aby jim co nejvíce napomáhal k relaxaci a regeneraci fyzických i duševních sil. V takovém případě je třeba plně respektovat údaje uvedené v návodu k použití, dále veškeré kontraindikace a také časové hodnoty přiřazené jednotlivým intenzitám infračerveného záření v kapitole „Možnosti nastavení intenzity infračerveného záření“. 
 

Zdraví a životní styl
Lidské zdraví je poměrně obtížně definovatelná komodita. I přes jisté názvoslovné obtíže je celkem jednoznačné, že jeho přítomnost či nepřítomnost má zcela zásadní vliv na život člověka jako celek. Nejznámější definicí zdraví je definice podle Světové zdravotnické organizace, pocházející z prvních let po skončení 2. světové války. Doba se tehdy na formování většiny myšlenek jistě podepsala. Zřejmě proto jde o definici velmi idealistickou a prakticky poměrně těžko aplikova-telnou na většinu světové populace. 
 

Její znění je : 
„Zdraví je stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoli pouze nepřítomnost nemoci.“ 
 

Je to opravdu moc hezký ideál, ale praktické použití poněkud pokulhávalo již od samého počát-ku a tak se záhy vyrojila celá řada různých, více či méně výstižných definic, ze kterých je těžké vybírat. Jedna z novějších a výstižnějších označuje zdraví jako dynamický proces, který je v každém okamžiku výslednicí vzájemného působení potenciálu  zdraví a jeho determinant. Z toho pak vyplývá proces vzniku nebo naopak vymizení poruch zdraví, existence objektivně hodnotitel-ných poruch funkcí jednotlivých orgánů či orgánových systémů a rovněž přítomnost subjektivně vnímaného pocitu zdravotního hendikepu. Zásadními determinantami zdraví jsou podle tohoto pohledu procesy a jevy vyvolávající zátěž organismu– stresory. Potenciál zdraví je pak dynamická schopnost těmto stresorům odolávat. Hlavními determinantami zdraví podle této definice jsou vrozené charakteristiky organismu podmíněné především geneticky a dále způsob existen-ce jedince, neboli životní styl. Velmi podstatný vliv na výsledný výstup – tedy aktuální zdravotní stav konkrétního člověka - mají rovněž determinanty jako je věk, vliv životního prostředí nebo třeba funkčnost a dostupnost zdravotního systému. 

Z výše uvedených vlivů je zpravidla největší význampřikládán životnímu stylu. Jeho podíl na výsledku bývá obvykle hodnocen zhruba šedesáti procenty. Kupříkladu význam genetických vlivů bývá hodnocen jako méně než poloviční (jen asi 25%). 

Vezmeme-li tento přístup k definování zdraví podmiňujících a modifikujících vlivů za svůj, vyplyne z něj poměrně zásadní informace. A to, že z vícenež poloviny má každý lidský jedinec svůj zdravotní stav ve svých rukou. 
Stejně jako většinu podobných výstupů nelze ani tento brát příliš dogmaticky. Je smutnou skutečností, že v nejchudších oblastech světa se možnost ovlivnění zdravotního stavu cílenou změ-nou životního stylu na základě vlastního rozhodnutíu většiny obyvatel blíží k nule. Ve všech společnostech, včetně těch nejlépe situovaných, pak nezanedbatelnou roli hrají těžko modifiko-vatelné vlivy prostředí, jako jsou geologické podmínky, podnebí, ale též například kvalita dostupných potravin míra znečištění životního prostředí či hluková zátěž. 
Přes to vše lze však vcelku jednoznačně prohlásit,  že většinový příslušník průměrné západní společnosti má možnost smysluplně působit na svůj zdravotní stav volními a cílenými úpravami vlastního životního stylu. Může tak ovlivnit nejméně polovinu procesů podílejících se na jeho výsledném zdravotním stavu. Míra takového ovlivněníje pak otázkou k velmi široké diskuzi. 

---

Nejdůležitější složka, jež má zcela zásadní vliv na tvorbu a ochranu lidského zdraví je výživa.

Výživa
Obecné zásady zdravé výživy jsou vcelku v populaci dobře známé. Někdy je poněkud zarážející, že i světově uznávané kapacity zabývající se touto problematikou mají často odlišné názory na některé nuance působení výživových parametrů na zdraví a čas od času se tak objevuje v problematice mírný zmatek. Obecně je třeba přistupovat k příjmu potravy racionálně. Je nutné si uvědomit, že ve vývojově velmi krátkém období se u lidí žijících ve vyspělé společnosti zásadním způsobem změnil poměr mezi námahou vynaloženou na získání potravy a její energetickou a výživovou hodnotou. Jinými slovy, člověk již nemusí nachodit mnoho kilometrů, aby získal hrst zralých bobulí a ptačí vejce. Naopak, s téměř nulovou fyzickou námahou můžeme mít velké množství energeticky bohatých potravin. Přitom fyzické zatížení i v pracovním procesu u velké části západní populace postupně klesá. Zato však významně narůstá intenzita psychické zátěže. To je dáno jednak vývojem celkového společenského ladění a jednak poměrně zásadní změnou nároků kladených na většinu jedinců v zaměstnání. Tyto změny je nutné zohlednit ve výživových doporučeních – především jde o snížení celkového množství a energetické hodnoty potravin a naopak zvýšení důrazu na kvalitu jednotlivých živin a dostatečný přísun důležitých vitamínů, minerálů a stopových prvků. To vše zejména s ohledem na výše uvedené skutečnosti.

V současnosti je, bohužel, stále ještě častým jevem, že energetický příjem výrazně překračuje skutečnou potřebu, ale kvalita konzumovaných potravin a míra přívodu mikronutrientů naopak potřebě organismu nevyhovuje. Hlavně neodpovídá změnám ve způsobu zátěže organismu při moderním způsobu života. 

Neopomenutelnou součástí výživových zásad je rovněž pitný režim. Platí základní doporučení pít cca 1,5 až 2 litry tekutin denně. Při zvýšené perspiraci (tvorba potu a jeho odpařování) v souvislosti s klimatickými podmínkami je nutné příjem tekutin adekvátně zvýšit. 

Základ tohoto tekutinového penza má tvořit především čistá voda, eventuálně různé ovocné či slabé černé a zelené čaje. Velmi problematické z hlediska vhodnosti jsou sycené sladké limoná-dy, které obecně nelze doporučit. S opatrností a v  přiměřeném množství je možné zařadit rovněž pravé ovocné šťávy a dle tolerance a individuální obliby rovněž mléko. (Vhodnějším zdrojem vápníku a mléčných bílkovin pro dospělé jedince jsou spíše kysané mléčné výrobky). V nároč-ných klimatických podmínkách s výrazně zvýšenou ztrátou tekutin jsou na místě různé minerální vody, kterými lze částečně hradit ztráty důležitýchsolí a minerálů provázející zvýšenou perspiraci. K běžné denní konzumaci jsou ale určeny jen některé minerální vody a tuto skutečnost je třeba při volbě tekutin brát v potaz. 

Pohybová aktivita
Mnohé o této problematice již bylo řečeno v předchozím textu. Význam přiměřené pohybové aktivity pro prevenci velké řady onemocnění, zejména těch, které řadíme do skupiny takzvaných civilizačních chorob, je všeobecně dobře znám. Bohužel nevždy jsou takové znalosti také převáděny do praxe. Podstatné  je nenalézat výmluvy proč nelze najít dostatek času a prostoru na pravidelné zásadní tělesné cvičení. Podstatné je čas si udělat a být vytrvalý - zdravý životní styl není krátkodobá záležitost, ale trvalá snaha. Jinak je nevyhnutelný takzvaný jo-jo efekt - zdraví, metabolismus a tělesná váha bude kolísat.

Důležité je pamatovat si, že žádná bezpracná zkratka ke zdravějšímu a štíhlejšímu tělu neexistuje. Infrazáření může být dobrým pomocníkem, ale samo o sobě z vás zdravějšího a štíhlejšího člověka nikdy neudělá. Přistupujte tak k saunování jako k doplňkovému prvku vašeho zdravého životního stylu, pokud ho budete brát jako hlavní středobod vaší snahy, nutně budete zklamáni.